Posted in Všeobecné údaje
Bar je starobylé město. O jeho počátcích existuje málo spolehlivých údajů.Přítomnost života a osídlení v těchto krajích už v prahistorickém, a dále ilyrském, řeckém a římském období dokazují archeologické vykopávky a naleziště velkého rozsahu a vysoké kvality. Jmenujme alespoň pozůstatky neolitického sídliště, objevené u příležitosti hloubení studny ve vsi Čeluga, sekyru z období neolitu nalezenou na území Šušanju, velkou mohylu tamtéž, náhrobky ve vsi Ravanj, různé vázy vyrobené technikou černých figur a podobně.
Starý olivovník v Mirovici je chráněná přírodní pamětihodnost, která je důkazem toho, že zde už před více než dvěma tisíci lety existovala uspořádaná sídliště.
Původ jména Bar se vysvětluje různě. Řecký název zní Αντιβαρεος (Antibareos), římský Antibarum, slovanský - Bar.
Město má pohnuté a zajímavé, slavné a tragické dějiny, v jejichž průběhu tu často docházelo ke střídání dobyvatelů a panovníků.
Začátkem VII. století bylo město osídleno Slovany. V IX. století bylo podřízeno panovníkům Zety, kteří tu založili první slovanský stát v zemi. Sídelní město knížete Vladimíra bylo v Krajině (Ostrosu). V IX. a X. století byl kraj začleněn do byzantské provincie („tématu“) Dyrrhachion – Praevalis.
Roku 1042 ve známé bitvě na svazích Rumije zvítězil zetský panovník Vojislav nad početným byzantským vojskem. Tato bitva vešla do dějin pod názvem Bitva u Baru. Zde byl roku 1077 korunován na krále syn knížete Vojislava Michajlo. Královské korunovační insignie mu propůjčil Papež. Michajlův syn a následník Bodin byl pánem Baru v letech 1082 – 1101. Díky Bodinovu vytrvalému úsilí obdrželo roku 1089 Barské biskupství povýšení na nadbiskupství. Tehdy se Bar stal církevním střediskem Bodinova království.V polovině XI. století se Bar stal součástí království Duklja a posléze znovu Byzance, pod jejíž vládou setrval do roku 1183. Toho roku byl spolu s celým královstvím Zeta začleněn do království pod vládou dynastie Nemanjičů. Součástí tohoto království byl do roku 1360. Toto období se považuje za období největšího rozmachu města. Během těchto let byl Bar autonomní městská komuna. měl svůj vlastní zákoník, erb, ba dokonce i vlastní oběživo. Stefan Nemanja “Prvovjenčani“ v oslavném životopisu svého otce mluví o „slavném městu Baru“. To je první zápis jeho slovanského názvu.
V 60. letech XIV. století uznal Bar za své vladaře Balšiće, mocný rod, který usiloval o vytvoření samostatného územního celku v krajinách okolo Skadru. Jelena, vdova Đurađa Balšiće, a Balša III. považovali Bar za své sídelní město.
Začátkem XV. století nastaly časy válek a vlády místních mocných baronů. Bar v těchto dobách často střídal pány: od roku 1404 byl benátským dominiem, od roku 1412 ho znovu získali Balšićové, od roku 1421 padl do rukou despoty Stefana Lazareviće a od roku 1427 despoty Đurđa Brankoviće, za jehož vlády se znovu stal hlavním městem státu Zeta.
Ale již roku 1443 se Benátky zmocnily města včetně přímořských krajů na úkor vévody Stefana Vukčića Kosače. Roku 1571 město dobylo turecké vojsko. Bar zůstal pod tureckým panstvím 307 let, až do roku 1878, kdy byl osvobozen černohorskými vojenskými oddíly. V průběhu dobývání bylo město značně poškozeno. Tehdy se část obyvatelstva přestěhovala z původního městského jádra na břeh moře – Pristan, kde začátkem XX. století vzniklo nové město.
Rada ministrů Knížectví Černá Hora roku 1908 vydala vyhlášku, kterou se nově vznikající město nazvalo Bar.
V Baru ve XII. století vznikl známý «Letopis popa Dukljanina» neboli «Barský rodokmen», literárně – historický spis a nejstarší dílo tohoto druhu v kultuře Jižního Slovanstva. Spis se zabývá lidovým podáním a historickými pověstmi od příchodu Slovanů do poloviny XII. století, přičemž nejvíce pozornosti věnuje dějinám Zety.